Pojďte si přečíst, jak na přijímací řízení vzpomínají naše redaktorky školního časopisu "Ozvěny z Hrdlořez" Veronika Konrádová a Kamila Staňková ze 2. C.
Jsou tomu již dva roky, co jsme udělali my, žáci druhého ročníku, své první krůčky ke studiu zde na naší škole. Stejně tak se teď blíží první krůčky letošních deváťáků a budoucích prváků. Právě toto nás motivuje sepsat tento článek a zavzpomínat na to, jaké bylo přijímací řízení pro nás.
Obě jsme se společně shodly, že nervozita byla cítit na každém rohu, okolo sebe jsme vnímaly spoustu žáků usilujících dostat se na tuto školu a musíme říct, že na sebevědomí nám to nepřidalo, ba naopak. Samotné přijímací řízení ale nebylo tak strašné, jak se zdálo. Všichni jsme usedli za lavice a začali psát didaktické testy z českého jazyka a matematiky, které měly prověřit naše vědomosti. Didaktický test z češtiny obsahoval dlouhé texty, se kterými si někteří z nás nevěděli rady, a matika zahrnovala logické myšlení nad úlohami, což člověka podporovalo v jeho nervozitě a pocitu neúspěchu. Mezi testy byla krátká přestávka, a tak jsme mohli diskutovat o výsledcích, což nás opravdu někdy rozhodilo, když každému vyšlo něco jiného. Následovala další přestávka a druhá část přijímacího řízení, všichni jsme se převlékli do sportovního oděvu a šli překonávat další překážky. Jako první jsme zdolali člunkový běh 4x10 m a poté celostní motorický test, při němž jsme se řádně zapotili.
Nakonec však vše dobře dopadlo, protože jinak bychom tu my dvě nebyly. I přestože bylo pár úrazů, a ani nám se nevyhnuly, tak jsme si to v podstatě užily. Domů jsme šly s pocitem napětí a očekáváními, jak vše dopadne.
Závěrem bychom chtěly tímto popřát hodně štěstí uchazečům. Ať vám vše vyjde podle vašeho očekávání jako nám. Není se čeho bát.